Na návštěvě u pana Jana Satiny
Na návštěvě u pana Jana Satiny
Pan Jan Satina je zajímavý člověk. Známe jeho obrazy a dřevořezby z místní galerie
a každoročních letních výstav výtvarníků, četli jsme o něm články v novinách a dokonce jsme viděli dokumenty v televizi, které byly věnované jeho osobě.
Jan Satina (* 1941 v Ostravici) je opravdová ostravická osobnost. Kromě toho že maluje
a vyřezává ze dřeva, tak skvěle hraje na kytaru a jiné hudební nástroje, některé hudební nástroje i sám vyrábí (např. kytary), zpívá – zpíval dokonce ve filmu Želary, měli o něj zájem
i v rozhlase, je výborný vypravěč, zdatný sportovec – skákal na lyžích, chodil po provaze, dodnes jezdí na kole a chodí po horách, hlavně na Lysou horu.
Toto všechno jsme o Janu Satinovi věděli a chtěli jsme se dozvědět ještě víc. Domluvili jsme
si s ním, že ho můžeme navštívit u něj doma a že nám bude o sobě vypravovat a ukáže nám svoji práci.
________________________________________________________________________
29. května 2010 jsme se vypravily k panu Satinovi na návštěvu. Byly jsme tři: Klára Božoňová, Anna Rousková a Alžběta Mrkvová. Předem jsme se domluvily, co bychom se chtěly od pana Satiny dozvědět. Z dřívějška jsme věděly o jeho malířských začátcích, hudebních i sportovních úspěších i o jeho práci. Nic jsme se ale nedočetly o jeho dětství.
A na to jsme se ho hlavně chtěly zeptat. Zajímal nás také jeho ateliér a to, co právě maluje
a vyřezává. Všechno jsme si chtěly pořádně zapamatovat a vyfotografovat.
Takto jsme si zaznamenaly rozhovor s panem Janem Satinou:
(Pan Satina mluvil lašským nářečím, které my ale pořádně neumíme, a tak jeho povídání přepisujeme obyčejně.)
Kam jste chodil do školy a jaké předměty vás nejvíce bavily?
→Chodil jsem na Ostravici a do měšťanky pak na Hamry a nejraději jsem měl zeměpis, biologii, tělocvik, zpěv a kreslení.
Co jste dělal, když jste přišel ze školy?
→Pásl jsem krávy a na pastvě jsme se vždycky sešli s kamarády a hráli jsme si: lezli jsme po stromech, hráli si na vojáky… Když jsem měl v zimě volno, tak jsem lyžoval.
Mohl byste nám vypravovat nějaké vzpomínky z dětství?
→Moc rád jsem lyžoval, ale neměl jsem pořádné vybavení. Udělal jsem to tak: na lyže jsem si připevnil boty od táty, do nich jsem si obul svoje nohy i s botami a zavázal. Jako hůlky jsem používal dva klacky s dírami a provázky. Klacky – hůlky jsem si ozdobně vyřezal. Místo rukavic jsem si navlékl na ruce ponožky. Jednou jsem jednu lyži zlomil
a brečel jsem, slyšela mne sousedka, slitovala se nade mnou a přinesla mi novou lyži. Tak jsem měl zase dvě, akorát že jedna měřila dva metry a druhá byla
o hodně kratší.
→Když byla na Ostravici pouť, neměl jsem peníze, abych mohl jít na kolotoče. Sedl jsem si tedy na kámen a zpíval, šla kolem sousedka a dala mi dvacet korun. Tak jsem si na pouť vydělal.
→Už od dětství jsem pořád kreslil. Pokreslil jsem všechno, dokonce i kameny
a cestu.
→Jednou mi dokonce ve škole hrozila dvojka z mravů (= z chování), protože jsem kreslil neslušné obrázky.
Kdybyste se znovu narodil, čím byste chtěl být?
→Dopravním pilotem, doktorem, který všechno vyléčí, nebo bych chtěl vymyslet lék na rakovinu.
Kdybyste byl barvou, kterou byste byl?
→Takovou zlatavě zelenou, takovou, která je při západu slunce.
Jaký strom máte nejraději?
→Borovici, břízu, smrk… všechny stromy mám rád.
Který Váš obraz si nejvíce ceníte?
→Ten jak jdu v modré bundě, jmenuje se „Pod vrcholem Lysé“. Šel jsem z Lysé hory
a na Velkých větrech to hrozně foukalo a silně sněžilo, sněhu jsem měl po pas. Neměl jsem ani rukavice a už jsem myslel, že zmrznu. Uviděl jsem ale ve vánici světlo z jedné chaty a tam jsem se schoval.
Co je pro Vás v životě nejdůležitější?
→Zdraví, ještě raz zdraví a aby se lidi měli rádi a pomáhali si.
Pan Satina nás u sebe doma srdečně přijal, pohostil nás a dokonce nám půjčil svou vzácnou kroniku.
V domě jsme obdivovaly jeho starší obrazy a dřevořezby, v ateliéru nám ukázal, jak maluje svůj úplně nejnovější obraz – je na něm žena s konví, která kropí na zahradě prádlo, aby se vybělilo. V dílně jsme si mohly prohlédnout jeho rozdělaný reliéf „Nedělní siesta“ a pan Satina nám předvedl, jak při řezání postupuje. Také jsme viděly na vlastní oči, jak se vyrábí kytara, zrovna na jedné pracuje.
Pan Satina se nám pochlubil svou sbírkou starých lyží. Byly mezi nimi i jeho skokanské.
Plny zážitků jsme se rozloučily a spěchaly domů rychle si zapsat všechno, co jsme se dozvěděly a co jsme viděly.
Mrkvová